Přihlášení k účtu



Registrace | Zapomenuté heslo


Výuka na bicí

Výuka na bicíBicí souprava Luboše uchvátila v osmé třídě základní školy. Prošel řadou orchestrů, bigbandů a kapel napříč žánry. Doprovázel známé osobnosti (např. Karla Hálu, Martu Kubišovou) a nahrál několik studiových alb (viz.reference). Vystudoval konzervatoř v Pardubicích ve třídě prof. Romana Vrány, kterou úspěšně zakončil diplomovou prací "Playalong - škola hry na dva velké bubny" (viz. reference M.Vajgl). Sedm let navštěvoval kurzy u Jiřího Šímy, kde se učil kompozici, zápis a interpretaci bigbandové hudby. V té době docházel na hodiny k prof. Vladimíru Žižkovi na Konzervatoř Jaroslava Ježka a později na konzultace k prof. Pavlovi Razímovi, který působí na Státní konzervatoři v Praze. Tři roky studoval pod vedením bubeníka Martina Vajgla, z jehož koncepce vychází dodnes.

Od roku 2000 se zabývá pedagogickou činností a připravuje odborné semináře. Působí v ZUŠ Halvíčkův Brod, ZUŠ Polná a ZUŠ Chotěboř. Několik žáků úspěšně připravil na studium konzervatoře.

V současné době je členem progmetalové formace DEEP STARE.

"Vše je o idividuálním přístupu a pohledu na danou věc"

Reference: Vyjádření ke Škole hry na dva velké bubny (play along) Luboše Pavlíka

Učebnice a materiály s předtočenou hudbou se dostaly v posledních dvaceti letech poprávu na přední místo metodického zaměření výuky bicí soupravy. Žák má pomocí nich unikátní možnost vyzkoušet si praktické užití rytmických patternů i sólových úseků v rámci hudebního celku. Při tom využívá ke hře profesionální nahrávky skladeb ve dvou verzích: jednou v plné kapelové orchestraci s nahraným vzorovým partem bicích, podruhé s tímto partem vynechaným. Student má díky tomu možnost vyzkoušet si hru s kompozicemi nejrůznějších žánrů a nástrojových obsazení a ideálně se tím připravuje na použití svých získaných znalostí ve skutečné praxi kapel a orchestrů.
Pojetí zmiňovaných materiálů je odlišné v míře konkrétnosti předepsaného partu. Setkáváme se tu jak s jasně definovaným provedením, tak s poměrně volnou formou stručné "mapy" skladby pouze s vypsanými důležitými rytmickými finesami a unisony s ostatními nástroji. Oboje má přitom své uplatnění. Zatímco první z modelů klade na studenta nároky svým vysoce definovaným interpretačním požadavkem, druhý způsob napomáhá budování improvizačních schopností a umožňuje vytváření osobitého pojetí hry a stylu.
Pro tyto materiály se obecně vžilo označení "play along" a v posledních letech se kromě někdejších převážně bigbandových a mainstreamových skladeb objevují i stylově specifičtější fusion a rockové transkripce. Ty připravují žáka na prostředí moderních hudebních stylů, které s sebou přinášejí nové požadavky na technickou zdatnost a vybavení hráče. Jedním ze stále podstatnějších stylových prvků je hra na dva velké bubny, která se z původního ryze doprovodného a efektového účelu proměnila na zcela samostatnou a technicky vysoce náročnou disciplínu.
Pokud jde o výukové materiály, zaměřující se na oblast koordinace končetin a hru dvou velkých bubnů, většina z nich pracuje na bázi rozvoje předepsaných patternových kombinací rukou a nohou, případně ostinátního doprovodu rukou k předepsané figuře nohou. Jen velmi málo existujících materiálů představuje disciplínu dvou velkých bubnů (případně dvojšlapky) z hlediska praktického užití ve skladbách a na platformě play-along skladeb.
Práci Luboše Pavlíka jsem proto přivítal především jako zajímavou možnost rozšíření možností výuky tohoto specifického výrazového prostředku hráče na bicí soupravu. Autor se navíc zaměřuje na pojetí problematiky v rámci soudobých stylů progresivního metalu. Tento žánr má svoje kořeny u art-rockových souborů 70. let, tedy v období, kdy se rock částečně prolnul s možnostmi hlubšího vyjadřování klasické a artificiální hudby.
Není proto divu, že i jejich nástupci - současné prog-metalové soubory - pracují s neotřelými prvky nepravidelných forem, střídajících se typů taktů, polyrytmií, nebo i s rytmickou aleatorikou. Zároveň se zde uplatňuje specifický estetický model, získaný z klasické heavymetalové dekády, což se projevuje zejména v typicky exaltovaném, nebo stylizovaně patetickém vokálním projevu a v používání skupinkových sekvencí, hraných v unisonech kytar, baskytary a dvou velkých bubnů.
Luboš Pavlík k tomu předkládá ve svojí škole velmi stylový studijní materiál ve formě transkripcí několika skladeb svojí kapely ClayFeeders. Student na nich poznává použití dvou basových bubnů coby podstaty patternové sazby, zprostředkovatele hraničního fillu, nebo představitele sólové kadence. To vše v prostředí vysoce náročném na orientaci v taktových změnách a rytmickém dělení. Velmi precizně vypsané party umožňují žákovi detailní analýzu a slouží nejen k představě o provedení konkrétní interpretace skladby, ale i k nácviku mnoha obecnějších technických prvků.
Pozitivní dojem z materiálu dotváří velmi kvalitní provedení a nahrávka doprovodných tracků i precizní provedení partu bicí soupravy.
Práci Luboše Pavlíka považuji za velmi hodnotnou a domnívám se, že svoje uplatnění může najít nejen coby absolventská práce, ale také jako prakticky využívaný didaktický materiál při výuce bicí soupravy.
Martin Vajgl

ALBA: http://www.indiesrec.eu/alba/45/panoptikum/?idn=1
          http://www.supraphonline.cz/album/3369-the-seventh-sense

VIDEO: https://www.youtube.com/watch?v=wzf_Zq_2PFo

Kontakt: Telefon: 728 271 585 nebo email: lubospigypavlik@seznam.cz

Partneři


(c) 2018 Zkušebny Praha - všechna práva vyhrazena
Profesionální hudební zkušebny pro hudební kapely, skupiny a hudebníky